citováno z: http://www.spstrplz.cz/osobnistranky/josef_gruber/td/td_learn.pdf

Termodynamika se rozvinula jako nauka o podmínkách vzájemných přeměn tepelné a mechanické energie. Utvářela se v neobyčejně zajímavém procesu. V souvislosti s vývojem parních strojů na přelomu 18. a 19. století se v honbě za vyššími výkony a menší spotřebou uhlí a vody (a to souvisí s penězi, takže to nezajímalo jen vědce) se učenci začali zajímat také o teoretickou podstatu dějů probíhajících v parních strojích. Základy termodynamiky položil na počátku 19. století mladý francouzský fyzik Nicolas Leonard Sadi Carnot. Zemřel mlád (36 let) v roce 1832 a jeho závěry na dlouhou dobu zapadly. Mezitím je formulovali jiní, to však Carnotovi nic neubírá na velikosti.
V průběhu 19. století se vžil pojem energie. Energie je schopnost tělesa konat práci. Například konáním práce se energie mění z jednoho druhu na jiný, celkové množství energie ale zůstává stejné. Byl vysloven obecný zákon zachování energie a byly formulovány dva termodynamické zákony a pojem entropie. Entropii pro tuto chvíli necháme stranou, ačkoli v budoucnu ji budeme ještě potřebovat. Je možno říci, že chápání energie definitivně přešlo z „intuitivního stadia“ do „exaktního“. (Exaktní = založeno na matematických metodách, vědecky naprosto přesný.) Bylo konstatováno, že odvěký sen člověka, perpetuum mobile (zařízení, které by vyrábělo energii a konalo práci z ničeho), odporuje zjištěným zákonům .

Ale také, že vyslovené termodynamické zákony mají širší platnost — vztahují se vlastně na všechny přeměny energie. Dnes je termodynamika chápána šířeji: Termodynamika je věda o energii.

Přemýšleli jste někdy nad otázkou, proč vlastně probíhají chemické reakce? Proč některé látky spolu reagují za běžných podmínek, jiné až po zahřátí, případně spolu nereagují vůbec. Odpověď na všechny tyto otázky nám může poskytnout termodynamika. Ta nám říká, zda reakce proběhne, za jakých podmínek, kolik energie bude potřeba dodat, nebo kolik energie reakce poskytne, kolik z poskytnuté energie můžeme přeměnit na práci (abychom tu práci nemuseli dělat my ), apod.

Něco nám však nemůže říci a to, za jakou dobu reakce proběhne a za jakých podmínek se ustaví rovnováha. Neuplatňuje se zde faktor času. To ale není problém termodynamiky, ta se zkrátka touto otázkou nezabývá. Příkladem může být přeměna diamantu na grafit. Grafit je stálejší forma uhlíku. Tedy přeměna na grafit probíhá samovolně, ale trvá to velice dlouho. Ženy tedy nemusí mít strach, že se jim diamantové šperky přemění na grafit.

                    
Celá termodynamika je vybudována na třech základních principech, kterým říkáme termodynamické věty mající  tzv. axiomatický charakter. Axiom je tvrzení, které je ve shodě s naší zkušeností, ale nelze jej dokázat. Příkladem může být 2. věta termodynamiky. Teplo může přejít z teplejšího tělesa na chladnější, ale nikdy ne obráceně. Ne že by někdo dokázal proč, ale nikdo nikdy nepozoroval něco jiného.

Nejdříve se musíme seznámit se základními pojmy, které tato část chemie a fyziky běžně používá.

>>nahoru<<